Změna času

30. března 2013 v 15:53 | Mia Elizabeth |  Jednorázovky
Jelikož se zítra mění čas, tak jsem k tomu tématu napsala povídku.
Ať se vám líbí.

Pár: Draco/Hermiona

Změna času



Hermiona zaťukala na dveře jedné kanceláři. Dveře se otevřely a z nich vyšla sekretářka.
''Přejete si?'' zeptala se sekretářka.
''Já jdu za vaším nadřízeným.'' odpověděla Hermiona.
''Je mi líto, ale pan Zabini přijde, až v 8 hodin.''
''Ale vždyť je 8 hodin.''
''Ne slečno, je 7 hodin. Asi jste si nenařídila hodinky, protože včera se měnil čas o hodinu dřív.''
''Já jsem na to úplně zapomněla.'' řekla Hermiona spíš pro sebe.
''Můžete, ale počkat v čekárně.'' usmála se sekretářka a ukázala na dveře s cedulí ČEKÁRNA.
''Dobře, děkuju.'' poděkovala Hermiona a šla do čekárny.
Zavřela za sebou, otočila se a uviděla ho.
''Malfoy?''
''Grangerová? Ale copak taky si zapomněla nařídit hodinky?''
''Jo, ale jak vidím, nejsem jediná.'' řekla a šla si sednout vedle něj.
''Měl jsem práci a navíc nemůžu myslet na všechno.''
''Souhlasím, taky jsem pracovala a na to že se mění čas, zapomněla. Co tu vůbec děláš?''
''Přišel jsem za svým právníkem.''
''To mi došlo, ale mě spíš zajímá, jaký problém může mít Draco Malfoy, že s tím jde za právníkem.''
''Když tě to tak zajímá, povím ti to. Jdu požádat o žádost na rozvod.'' odsekl, aniž by se na ní podíval.
Hermiona i hned svých slov litovala, nemusela být tak hnusná.
''Promiň, já jsem to tak nemyslela.'' omluvila se a on se na ní konečně podíval.
Hermiona Grangerová se mu omlouvá? Jemu? Co se stalo? říkal si v duchu.
''To je dobrý a co tu děláš ty?'' zeptal se zvědavě.
''To samý, taky jdu podat žádost o rozvod.''
''Vážně? Tak to bych do tebe nikdy neřekl.''
''To bude tím, že mě moc neznáš. Mimochodem s kým se rozvádíš?''
''S Pansy.'' řekl neutrálně.
''Pansy Parkinsonovou? Ty sis jí vzal? Vždyť ta holka má inteligenci na nule, i ta žába je chytřejší než ona. Malfoy vždyť máš navíc a ty si vezmeš tu nánu.''
Malfoy se na ní překvapeně díval a pak se na ní usmál, což překvapilo Hermionu.
''Ty myslíš, že mám navíc?'' řekl pobaveně.
''No to rozhodně.'' řekla vážně.
''A s kým se rozvádíš ty?''
''S Ronem.''
''Weasleym? Ty sis vzala toho zrzka? Vždyť je tupý, jak poleno a navíc ta představa, že jeho děti budou pokračovat v té hnusné zrzavé tradici. Grangerová myslel jsem, že máš navíc než na tu zrzavou lišku.'' řekl vážně a Hermiona se začala smát.
Pak přestala a vděčně se na něj podívala.
''Co je?'' nechápal.
''Nic jen mě už dlouho nikdo nerozesmál.'' odpověděla upřímně.
''Jestli chceš říct jinou vtipnou narážku na toho blbce, stačí říct.''
''Ne díky, i když se to pěkně poslouchá.'' přiznala.
''Vážně? A já myslel, že ho budeš bránit. Co ti vůbec provedl, že si sem přišla? Že by se to s ním nedalo vydržet?''
''Podvedl mě s jinou ženou. Šla jsem do hotelu, kam mě poslala jeho sekretářka, a já jsem slyšela, jak vyznává jiné ženě lásku a slibuje jí, že mě opustí. A nejlepší na tom bylo, že ta žena mu to taky slíbila, takže spal s vdanou ženou. Hajzl jeden.'' řekla s nenávistí v hlase Hermiona.
''Tak to jsme dva, mě se stalo to samý, akorát já jsem šel zadním vchodem.''
''Pansy tě podvedla? Tebe? A já myslela, že jsi děvkař.''
''Tak hele Grangerová, to je minulost. Navíc vždy jsem bral svatební slib vážně.''
''Promiň, já jen…….je divný, že ona podvedla tebe. To nedává smysl.''
''Bude ti to dávat smysl, když ti řeknu, že si mě vzala kvůli penězům?''
''Aha. Myslíš, že s rozvodem bude souhlasit a podepíše ti rozvodové papíry, když si tě vzala jen kvůli penězům? Takhle by o ně přišla.''
''Donutím jí k tomu, jakkoliv to bude možné.'' řekl vážně. ''A co ty? Jak ho donutíš, ať to podepíše? A, nebo snad souhlasil?''
''Donutím ho k tomu, jakkoliv to bude možné.'' řekla stejným tónem, jako on. A Malfoy se začal smát.
''Víš Grangerová je s tebou docela i zábava.''
''Víš Malfoy jsi docela milý, když chceš.''
''Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem se k tobě na škole zachoval. Odpustíš mi?'' zeptal se a ona se podívala do jeho očí. Viděla v nich upřímnost a to jí příjemně překvapilo.
''Odpouštím ti, ale teď už o tom nebudeme mluvit, hodíme to za hlavu a zapomeneme na minulost.'' řekla a uhla pohledem radši někam jinam.
''Co vlastně děláš?'' zeptala se po chvíli.
''Momentálně tu s tebou sedím a mluvím.''
''Ne, já myslela, co děláš za zaměstnání.''
''Já jsem právník. Mám rád tu práci, asi mi nebudeš věřit, ale rád pomáhám lidem.''
''Změnil ses k dobrému, takže ti věřím.''
''A co děláš ty?''
''Já pracuju jako učitelka lektvarů v Bradavicích, protože profesor Snape zemřel, tak místo učitele lektvarů bylo volné. A já svou práci miluju. Ráda předávám znalosti žákům. Baví mě učit, a když jsem si měla vybrat předmět, lektvary byly jasnou volbou.''
''To je pěkná práce, hlavně že tě to baví.'' řekl upřímně.
''Vážně? Když jsem studovala na učitelku a nastoupila do Bradavic, tak Ron nebyl zrovna nadšený.''
''Já to myslím vážně. A toho blbce bych neposlouchal.''
Usmála se na něj a prohlížela si ho. Vypadal vyspělejší, ale jinak byl pořád stejně sexy. I ona přiznávala, že byl nejhezčí kluk v Bradavicích.
''A co Potter? Kde je, aby tě utěšil?'' změnil téma.
Hermiona jenom pokrčila rameny. Moc dobře si pamatovala, na čí stranu se postavil, když mluvili o Ronovi. Viděla, jak Malfoyovi spadl pramen vlasů do obličeje, zvedla ruku a aniž by si to uvědomila, mu ho dala zpět za ucho. On se na ní překvapeně koukal, ale nic neřekl. Všimla si toho pohledu a začervenala se. Sice ho to překvapilo, ale na druhou stranu ho to těšilo. Oba si koukali do očí, Hermiona měla pocit, že se v nich utopí. Náhle se otevřely dveře a v nich byla sekretářka. Oznámila jim, že pan Zabini je už zde a pak odešla.
''Jdi první Draco, byl si tu dřív.'' řekla a on se na ní usmál.
Řekla mi jménem. jásal v duchu Draco.
''Dobře, ale jen když půjdeš se mnou dneska na něco dobrého.''
''No, já nevím.''
''Ale no tak Hermiono, bude zábava.''
''Víš, že je to poprvé, co si mi řekl jménem.''
''Já vím. Tak půjdeš?'' zeptal se s nadějí v hlase.
''Ano, moc ráda.''
''Takže kolem 12 hodin se sejdeme v cukrárně U dvou růží a dáme si zmrzlinový pohár.'' seznámil Hermionu se svým plánem.
''Tak dobře, zatím ahoj.'' rozloučila se s ním.
''Zatím.'' rozloučil se a vyšel ze dveří.
Hermiona v duchu zajásala a přemýšlela o něm. Draco za hodně dlouhou dobu vyšel z kanceláře a tak tam mohla jít i Hermiona. Byla tam stejně dlouho, jako on a pak vyšla z kanceláře s lepším pocitem. Mířila rovnou k cukrárně, která byla sice daleko od místa, kde byla, ale Hermiona ráda chodila pěšky. Navíc než tam přijde, určitě bude jen pár minut před 12 hodinou. Měla pravdu, bylo tak 11:50, když došla k cukrárně. Vešla dovnitř a všimla si ho. Seděl tam a čekal na ni. Pak si jí také všiml a usmál se. Hermiona mu úsměv opětovala a šla k němu. On vstal a odsunul jí židli, aby si mohla sednout. Ona se před ní postavila a on jí zase i s ní přisunul.
''Máš vybráno?'' zeptala se ho Hermiona.
''Ano mám. Už jsem objednal za nás oba, doufám že ti to nevadí.''
''Ne nevadí, stejně bych se nemohla rozhodnout, který z tich pohárů si dám.'' usmála se na něj a pak uviděla něco, co nečekala.
''Myslím, že vím s kým tě Pansy podvedla. Podívej!'' řekla a ukázala na Pansy s Ronem.
Draco se podíval tím směrem a uviděl je.
''Dokážeš si představit jejich děti? Budou zrzavý s nosem nahoře.'' dělala si srandu Hermiona.
Draco se na ní otočil, ona se začala smát a on se k ní přidal. Pak jim číšnice přinesla jejich poháry. Oba je ignorovali, místo toho si povídali, smáli se a k tomu jedli. Probírali všechno možné, dokonce i zjistili, že mají některé společné zájmy. Pansy a Ron si jich také všimli a sledovali je. Bylo jim jasné, že pro ně je to konec. Po několika týdnech se konečně rozvedli a mohly být spolu. Hermiona se k Dracovi přestěhovala a k jejich radosti zjistili, že čekají spolu dítě. Vzali se a oba byli velice překvapení, když Dracovi rodiče jí nejen přijali do rodiny, ale také trvali na tom, že jen co se narodí jejich vnouče, tak ho jim musí přivést ukázat. A co bylo s Ronem a Pansy? Ti dva si za svou hloupost zasloužili trest. Teda pro ně to byl trest. Ten trest spočíval v tom, že oba žili v přítomnosti toho druhého. Pro Draca a Hermionu ta byla však výhra. Jak jinak by se potkali, kdyby je jejich nejbližší nezradili? Ale museli připustit, že nejvíc svou roli zahrál čas. Jen proto, že si nenařídili hodinky, jak měli. Čas je zrádný, ale díky němu si uvědomili, že jsou pro sebe stvořený.

Nezapomeňte si zítra nařídit čas, aby se vám nestalo nic nepříjemného!!!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama