1-2 Kapitola

1. dubna 2013 v 23:57 | Mia Elizabeth
První dvě kapitoly mé povídky, dala jsem je k sobě, protože byly moc krátké.
Ale slibuju vám, že příští kapitoly budou snad delší.

Pár: Blaise Zabini/Hermiona Grangerová/Ron Weasley

1.Kapitola

Překážka



Koukala se na svůj zásnubní prstýnek a přemýšlela o něm. Ne však o tom, kdo jí ten prstýnek dal, ale o svém partnerovi z práce. Blaise Zabini, jeden z nejhezčích mužů ze Zmijozelu. Už dávno přestali mít předsudky o tom druhém a stali se pracovními partnery. Byli nejlepší ve svém oboru. Na začátku sice nebyli nadšení, že budou spolu pracovat, už jen proto, že se nenáviděli. Ale teď musela přiznat, že se jí s ním pracovalo dobře, navíc se stalo něco, co nepředpokládala a to že se do něj zamilovala. Začala se těšit do práce, červenala se, když jí řekl kompliment nebo pochvalu, a v neposlední řadě se jí o něm zdálo. Byla tu však jedna velká překážka. Ona byla zasnoubená za svého bývalého nejlepšího kamaráda Rona Weasleyho.
Proč pořád o něm přemýšlím? Mám přece Rona. A navíc by mě stejnak nechtěl. Jsem pro něj jen kolegyně a nic víc. říkala si v duchu Hermiona.
''Čau Grangerová, tak co tu dnes máme?'' vytrhl jí z přemýšlení velmi známý hlas.
Ten hlas bych snad poznala kdekoliv. pomyslela si Hermiona. Otočila se a před ní stál Zabini.
''Jako vždycky. Další skupinka zbylých smrtijedů, co nemají nic na práci, tedy až na zabíjení nevinných lidí.'' řekla, on se pousmál a pouze přikývl.
Hermiona vzala ze svého stolu složky o případu a podala mu je.
''Víš řekla jsem si, že by jsme si mohly říkat jménem. Přece jenom pracujeme spolu už dlouhou dobu a stal se z nás docela dobrý tým. Takže, souhlasíš se mnou?'' řekla nervózně.
''Vlastně jsem ti to chtěl taky navrhnout. A myslím si, že se to musí oslavit a taky by, jsme se měli víc poznat. Co kdyby, jsme zítra zašli na kafe, jako přátelé?'' řekl pevně a čekal na její odpověď.
''To by bylo fain, už dlouho jsem někam nezašla.''
''Dobře, tak zítra. odmlčel se a dodal. ''A teď by, jsme si měli projít ty složky a začít zase pracovat.'' podal jí půlku a tu druhou si nechal.
Pak si vedle ní sedl a oba se dali do práce. Pracovali dlouho do noci, pak se rozloučili a šli domů.

Hermiona vešla do domu, kde na ní čekal Ron a studená večeře. Byla dost unavená. Neměla hlad, tak nechala večeři večeří a šla do obývacího pokoje přivítat se s Ronem.
''Ahoj zlato, kde si byla tak dlouho?'' řekl Ron a dal jí pusu.
''V práci.'' odpověděla neutrálně.
''Víš Hermiono, jelikož je zítra pátek, což znamená, že končíš v práci dřív, tak můžeme někam zajít. Co ty na to?''
''No, my máme teď hodně práce a zítra se to asi protáhne, takže přijdu domů až pozdě večer. Ale můžeme jít v sobotu.'' zalhala Hermiona a čekala na Ronovu reakci.
''V sobotu nemůžeme, jdu na ten pracovní pohovor a ty jdeš přece na úřad vyřídit ten byt po rodičích.'' oznámil jí.
''Úplně jsem na to zapomněla. No, tak někdy příště, ale teď si jdu lehnout, jsem hrozně unavená. Dobrou noc.'' políbila ho a šla si lehnout.
Těšila se na zítra, ale mrzelo jí, že musela Ronovi lhát. A však únava jí bránila v dalším rozí máním a tak brzy usla.


2.Kapitola

Příprava



Ráno vstala s dobrou náladou a teď se přehrabovala ve svém šatníku, vybírala vhodné šaty na jejich přátelskou schůzku. Nebyla z těch žen, který myslí na svůj zevnějšek. Ale tentokrát chtěla vypadat dokonale a tak pečlivě vybírala. Nakonec jí padly do oka krásný, letní, bílí šaty. Vzala je ze skříně a dala je do své pracovní tašky. Měla totiž v plánu si je obléct, až po práci. Přidala k nim perlový náhrdelník a náušnice (též perlové). Pak si sedla k zrcadlu, trochu se nalíčila a nakonec se rozhodla, že si své neposedné vlasy nechá rozpuštěné. Oblékla si zatim do jednoho ze svých pracovních obleků, tentokrát to byla halenka a sukně. Což málokdy nosila, většinou při zvláštních příležitostí. Sešla ze schodů, rychle se nasnídala a pospíchala do práce. Výtah oznámil cinknutím, že je v jejím patře. Tak vyšla a mířila rovnou k jejich společné kanceláři. Vešla dovnitř a všimla si Blaise, který seděl za svým stolem a dělal si poznámky. Byl tak zabraný do práce, že si jí ani nevšiml. Vypadal tak soustředěně, byla si jistá, že nevnímá co se okolo něj děje. Nechtěla ho rušit, ale musela ho upozornit, že už je tady. Chvíli přemýšlela, jak ho vyrušit a nakonec si řekla, že ho jenom pozdraví, aby věděl že je tady.
''Ahoj.'' pozdravila ho.
Odtrhl hlavu od papírů a prohlížel si jí od hlavy až k patě. Měla pocit, jako by ji tím pohledem svlékal.
''Ahoj.'' zmateně odpověděl.
Nad tím se usmála a vydala se k jejímu stolu. Sedla si, urovnala věci na stole a začala si dělat také poznámky. Tuhle část její práce měla nejméně ráda. Psaní poznámek a čtení složek nebylo moc zábavné, ale ona svojí práci milovala. Byla bystrozorka a k tomu nepatřilo jenom chytání zločinců, ale také papírování a příprava. Ještě chvíli cítila na sobě jeho pohled, který jí spaloval. Pak sklopil pohled zpátky na jeho poznámky a pokračoval v psaní. Pracovali, až do odpoledne.
''Hermiono, už skončila pracovní, můžeme jít na to kafe.'' oznámil, při čemž vstal, složil svoje věci a dal je do šuplíku.
Hermiona se na něj usmála a přikývla.
''Můžeš jít napřed, já si musím ještě něco zařídit.'' řekla, jelikož měla v úmyslu se převléci.
''Dobře, tak já počkám venku před schodami.'' oznámil jí a vyšel ze dveří.
Hned, jak zavřel ty dveře, šla si vytáhnout šaty i s doplňkama. Svlékla si pracovní oblečení, přetáhla si přes sebe šaty, připla si náušnice a vzala si ten perlový náhrdelník. Pak vyšla z kanceláře do výtahu, za chvíli byla dole. Mířila k východu, otevřela dveře a ovál jí příjemný letní větřík. Blaise, který stál k ní zády se otočil, vykulil překvapeně oči a pootevřel ústa dokořán. Šla pomalu po schodech, jelikož měla volné šaty a ne úplé, tak jí vlály ve větru stejně, jako její vlasy. Nemohl uvěřit svým očím a myslel, že sní. Usmála se na něj a on se neubránil a úsměv jí opětoval. Pak pokračovala v chůzi, nevnímal nic, až na ní a klapání jejích podpatků. Došla k němu, ale to už se vzpamatoval a nasadil vážnou tvář.
''Jak vypadám?'' zeptala se nervózně.
''Andělsky……teda chtěl jsem říct, že ti to moc sluší.'' řekl.
Proč jsem se prořekl zrovna teď. Možná za to může ona, jen se koukni, vypadá skvěle, ozval se vtíravý hlásek. Ale tentokrát se s ním nechtěl hádat, protože měl pravdu. Vypadá nádherně. Povzdechl si a čekal na její reakci. Nemusel čekat dlouho. Hermiona se usmála ještě víc, její oči začaly zářit a oběvil se jí na tváři jemný ruměnec.
Tak to přeřeknutí stálo za to, pomyslel si v duchu.
''Díky, můžeme jít?'' zeptala se při čemž zvedla oči a koukala do těch jeho.
''Jistě.'' řekl zmateně.
''A kam půjdeme?'' zeptala se zvědavě.
''To je překvapení.'' řekl záhadně.
Což u ní vyvolalo ještě větší zvědavost, ale nic na to neřekla, jen přikývla a šla mlčky vedle něj
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama