Náhradní program

15. června 2013 v 20:30 | Mia Elizabeth
Přidávám další kapitolku, užíjte si jí.


Hermiona vstala s úsměvem na tváři, převlékla se a šla na úřad. Došla až ke dveřím, kde byla cedule a na ní napsáno: DNES MÁME ZAVŘENO!!!
Povzdechla si a šla zpátky domů. Cestou přemýšlela, co bude dělat sama doma, jelikož Ron měl pracovní pohovor. Musela vymyslet náhradní program. Přišla domů a dostala nápad. Vzala do ruky telefon a vyťukala Blaisovo číslo. Byla překvapená, když jí poprvé řekl, že má telefon. Ona ho měla samozřejmě také, už i Rona několikrát přemlouvala, aby si ho koupil, ale on s tím nechtěl mít nic společného. Slyšela vyzvánění a čekala, až to zvedne.
''Halo, kdo volá?'' ozval se hlas z telefonu.
''Ahoj Blaise, tady Hermiona.''
''Ahoj Hermiono, co potřebuješ?''
''No víš ………. Já mám dnes volný program a tak jsem tě chtěla pozvat ke mně domů.'' řekla nervózně.
''A já myslel, že ten dům je Rona.'' dobíral si jí.
''Taky, že je. Já myslela můj dům, který jsem zdědila po rodičích a vyrůstala v něm.''
''Zrovna dneska nemám nic na práci, takže moc rád přijmu tvé pozvání. Kdy mám přijít?'' zeptal se a Hermiona v duchu zajásala.
''Kolem večeře, můžeš i dřív. Mimochodem víš, kde je ten dům?''
''Jistě, vždyť jsme chodili do stejné školy. Vím, kde si bydlela.'' ujistil ji.
''Dobře budu tě čekat.'' řekla překvapená Hermiona.
''Tak zatim.'' rozloučil se s ní.
''Ahoj.'' rozloučila se taky a vypla telefon.
On ví, kde jsem bydlela? Hermiono nešil tak, to je přece normální. Teď se musím přemístit do domu rodičů, připravit večeři a uklidit tam. Uklidni se Hermiono, to zvládneš! říkala si v duchu.

Přemístila se a rozhlédla se kolem sebe. Všechno bylo na svém místě, přesně tak jak si to pamatovala. Sice tam byl prach a saze, ale pořád to byl ten dům, který ze srdce milovala. Pustila se do úklidu celého domu, v obývacím pokoji byl krb, tak do něj dala dříví a to zapálila, aby tam bylo příjemný teplo. Pak šla do kuchyně a začala připravovat večeři. Rozhodla se, že udělá studený těstovinový salát. Když už měla jídlo hotový, připravila stůl. Dala na něj modrý ubrus a doprostřed dala vázu s kopretinami. Nezapomněla tam dát také příbor s dvěma talíři a dvě vonné svíčky. V domě nebylo moc světla, jelikož se už stmívalo. Zdrojem světla byl plápolající oheň a malá lampička v obývacím pokoji na nočním stolku. V kuchyni se samozřejmě svítilo. Najednou se ozval zvonek a Hermiona šla rychle otevřít. Když tak udělala, uviděla Blaise se světle modrou košilí a v džínách, stát přímo před ní.
''Ahoj.'' přivítali se jednohlasně a Blaise vešel dovnitř.
Hermiona za ním zavřela a vedla ho do kuchyně. Blaise si sednul ke stolu, ona vzala jeho talíř a dala mu na něj večeři, kterou pro ně přichystala. Pak ten talíř před ním postavila a vzala svůj talíř, dala na něj stejnou porci, jako jemu. Vytáhla ze skříně dvě skleničky na zvláštní příležitosti a nalila do nich šampaňský. Položila je na stůl a konečně si sedla. Oba se dali hned do jídla.
''Bylo to výborný. Jsi dobrá kuchařka.'' pochválil jí, když dojedl.
''Díky, jsem ráda, že ti chutná.'' řekla červenající Hermiona.
Uklidila nádobí, zhasla a oba se přesunuli do obýváku i s flaškou a skleničkami. Sedli si na gauč a sledovali oheň.
''Ukaž mi zbytek domu.'' prosil Blaise.
Hermiona se usmála, zvedla a naznačila mu, aby jí následoval. Ukázala mu skoro celý dům, už zbýval jen její bývalý pokoj. Otevřela a rozsvítila lampičku, která byla vedle postele. Barva na zdech byla tyrkysová a hned naproti dveřím bylo okno, u kterého byl psací stůl. Nalevo od něj byla velká knihovna. Šel k ní a vytáhl zrovna album.
''Co je tohle?'' zeptal se a ukázal na knihu, co měl v ruce.
''To je album, do něj se dávají fotografie. Mám jich spoustu.'' vysvětlila Hermiona.
''Může se podívat?'' zeptal se zvědavý Blaise.
''Jistě.'' přikývla a sledovala, jak si prohlíží její fotografie.
''Tady ti to moc sluší.'' řekl a ukázal na fotku s malou holčičkou, která měla na sobě růžový šatičky a držela v ruce hezkou šperkovnici.
''Ale tahle fotka je zaručeně nejlepší.'' řekl, když uviděl fotku, kde seděla na zemi a měla celou pusu od čokolády, její ručičky byly také celé špinavé.
Hermiona se začala smát a Blaise se k ní přidal.
''Tohle je moc hezký dům.'' řekl upřímně.
''A to si ještě neviděl zahradu.''
''Moc rád se na ní někdy přijdu podívat.''
''Jen, aby si nepřišel pozdě.''
''Jak to myslíš?''
''Moji rodiče mi sice odkázali dům, ale i dluhy a já je nemám, jak zaplatit. Takže budu muset dům prodat, abych je zaplatila.'' vysvětlila a po tvářích jí stekla slza.
Blaise tu slzu setřel a ona se na něj smutně usmála.
''To je mi líto. Není jiná možnost?'' zeptal se.
''Bohužel není.'' odpověděla a pak nastalo ticho, které prolomila Hermiona.
''A co tvá rodina?''
''Mámu si nepamatuju. Odešla od nás, když mi byly 3 roky a mé sestře rok. Takže nás vychovával táta sám.''
''Já nevěděla, že máš sestru.''
''To možná proto, že ona chodila do Krásnohůlek a ne do Bradavic.''
''Aha, tak to jo. Blaise pojď dolů, tam je větší teplo než tady.''
Blaise přikývl a oba se vydali po schodech dolů k obýváku, kde si sedli a hráli Monopoly a při tom si vyprávěli různé historky z dětství.
''Vyhrála jsem.'' vykřikla Hermiona, už po třetí. ''Máš smůlu.'' dodala.
''Smůla ve hře, štěstí v lásce.'' řekl a ona se na něj podívala.
''Tak to budeš mít hodně velké štěstí v lásce, protože si prohrál už po třetí.'' dobírala si ho Hermiona.
''To doufám, protože láska je to nejcennější na světě.'' řekl vážně.
''Ano, to je pravda.'' souhlasila.
''Je už pozdě, měl bych se vrátit domů.'' oznámil jí a ona se podívala na hodinky.
Ukazovaly 11 hodin.
''Dobře. Jak ten čas utíká, když se člověk dobře baví.'' řekla upřímně a Blaise se usmál.
''Máš pravdu, čas strašně letí.'' souhlasil.
''Tak asi půjdeme.'' řekla Hermiona.
Přikývl, vstal a ona ho následovala. Byli už venku a Hermiona zamykala dveře. Rozloučili se a oba šli domů pěšky.

Dorazila domů docela rychle, vešla dovnitř a uviděla Rona, jak si čte kouzelnické noviny.
''Ahoj jsem doma.'' oznámila mu.
Ronova hlava se zvedla.
''Tak co? Jak si pořídila na úřadě?''
''Nic nového, pořád ještě nemají kupce.'' což byla pravda, sice ne celá, ale aspoň v něčem mu nemusela lhát. Jelikož tušila, že kupce ještě nenašli.
''A co si dnes dělala?''
''Potkala jsem známou a dali jsme se do řeči. A co ten pohovor? Vzali tě?'' nechtěla mu dál lhát, a tak radši změnila téma.
''Ne nevzali.'' odpověděl smutně.
''To je mi líto Rone.''
''Díky, mimochodem v kolik zítra přijdeš?''
''Proč? Vždyť zítra je neděle.''
''Jdeš přece na návštěvu tvé kamarádky. Jen jsem se ptal, abych věděl, jestli mám udělat večeři.''
''Málem bych na to zapomněla. Děkuju, že si mi to připomněl. A myslím, že tam budu dlouho do noci, neviděli jsme se sned věčnost. Takže se nebudeš muset dělat s večeří.''
''Dobře, tak já si jdu lehnout. Po tom pohovoru jsem strašně unavený.''
''Jo jen běž, já za chvíli taky půjdu.''
''Tak dobrou.'' popřál a při tom si zívl.
''Dobrou noc.'' popřála mu a sledovala, jak odchází ke schodům.
Dnešní den si moc užila. S Blaisem byla zábava, hlavně když si povídali o své dětské hlouposti a trapných i vtipných historkách. Pořád, ale měla pocit vinny, když lhala Ronovi. On si to přece nezasloužil. Přemýšlela o tom všem, povzdechla si a šla taky nahoru do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama